×
PředškolníVěk.cz

Proč děti v předškolním věku někdy odmítají vaši lásku?

Děti a pocity

Nálady předškoláků se mění hrozně rychle, takřka jako počasí. Existuje asi milion důvodů, proč vás vaše dítě právě teď odmítá, nechce vás obejmout a dát pusu. Nejlepší rada v této chvíli je prostě počkat, až se bouřka přežene. Mezitím si můžete přečíst seznam nejčastějších důvodů, proč se to děje.

Špatný den

Stejně jako dospělí i děti mají dny, kdy vše, co chtějí, je někam zmizet a zůstat tam. Z našeho pohledu jsou jejich problémy možná nicotné, ale pocit zklamání a frustrace existují i u dětí předškolního věku. Možná si jejich nejlepší kamarád nechtěl ten den hrát, nebo si z něj ostatní děti dělali legraci. Ať tak či ona, nechce v tuto chvíli vaše objetí, aby se cítil lépe a vy to budete muset respektovat. Ukažte, že jste tam pro něj, kdyby potřeboval. Možná si jen potřebuje „olízat rány“ a pak sám přijde.

Hněv

Pokud jste dítěti právě něco zakázali nebo určili časový limit pro oblíbenou činnost, může vás začít odstrkovat a je to naprosto normální a přirozená reakce. V tu chvíli se cítí velice zraněně a chce, abyste to věděli. Nebo možná je jen dítě unavené, začne křičet a třeba se i válet po zemi. A co musíte udělat vy? V první řadě přijměte, že má právo cítit se zklamané. Přemýšlejte nad sebou, jak se cítíte po hádce s partnerem nebo partnerkou. Pravděpodobně také potřebujete nějaký čas na vychladnutí a váš předškolák se v tomto nijak neliší.

Než dáte dítěti prostor, ukažte mu, že jeho pocitům rozumíte: „Nechceš mluvit s mámou, protože jsi naštvaná, že ti nedovolila zmrzlinu, že?“ Řekněte, že tam budete, až zatouží po objetí a ujistěte svou ratolest, že bez ohledu na současnou situaci, ji stále milujete, i když se vzteká.

Neví, jak mluvit o naštvání

Emoce u dětí jsou složité. Snaží se vyjádřit své pocity, ale přesto je neumí úplně vysvětlit. Možná jste byli někde na služební cestě a tolik jste dítěti chyběli, že je vlastně na vás za to naštvané. Nebo se rozčílí, když trávíte většinu dne s mladším sourozencem. Ať je situace jakákoliv, pocity ho snadno přemohou a pak neví, jak říct o svém naštvání.

Máte-li pocit, že víte, o jaký důvod se jedná, promluvte si spolu. Položte otázky velice jemně: „Máš pocit, že s tebou netrávím dost času?“ A odpověď přijměte bez úsudku.

Může to trochu bolet, když slyšíte, že je na vás dítě naštvané, může třeba říct, že nejste dobrá matka. Ale pamatujte, že tyto pocity nemívají dlouhého trvání. Snaží se s vámi mluvit a vysvětlit své myšlenkové pochody.

Má „nezávislou“ fázi

Maličký kojenec a později batole se zdá jako přilepené k vám. Přibližně kolem třetího až čtvrtého roku se to začíná lámat a kolikrát vás spíš odmítá. Mohlo by to být proto, že vás už nepotřebuje tolik a zároveň zkouší, jak budete ve své lásce vytrvalí anebo jednoduše proto, že prochází zrovna fází, kdy se zaměřuje trochu jiných směrem (a ten můžete pokazit, když se snažíte objímat a pusinkovat své dítko).


Nesnažte se brát odmítání příliš vážně. Pořád vás miluje, ale teď nemusí vaše objetí a polibky tolik potřebovat. Pokud se vám zdá, že dítě trápíte, když má zrovna důležitou práci, vynechte své objetí a polibky a nechte si je na čas před spaním nebo na chvíle, kdy není tak zaměstnané. Dokud bude mít jistotu, že ho zbožňujete, bude vědět, kde vás najdete, když začne mít mazlivou náladu.

Odmítá jen mámu nebo tátu

Je normální, že děti procházejí fázemi, kdy jsou přilepení na jednoho z rodičů nebo zase mámu nebo tátu odmítají, zejména pokud jeden z vás pracuje mimo domov na plný úvazek. Ale pokud si myslíte, že změna v postoji vašeho dítěte znamená něco významnějšího, podívejte se na vaše chování a chování partnera. Může to být tak, že si neuvědomujete, že jste naštvaná pokaždé, když se váš manžel vrátí pozdě domů z práce. Také může vaše dítě lekat partner, když očekává, že k němu poběží s otevřenou náručí, i když mu spíše sedí chvíli počkat a až pak teprve přijít.

Má jinou povahu než vy

Vy můžete být hrozně laskaví, ale vaše dítě třeba není osoba, která tuto vlastnost také zdědila. Možná je vzteklejší, náladovější. Pokud se vám zdá být předškolák hodně vzdálený, možná to budete muset jednoduše přijmout. Místo toho, abyste z toho byli smutní, nechte dítě, ať vás vede, když jde o náklonost. Je pravděpodobné, že i když bude mít sebevědomější temperament, přesto občas potřebuje obejmout nebo políbit.  

Zkuste poznat reakce dítěte v určitých situacích. Když si myslíte, že zrovna má otevřenou náladu, je čas na objetí a lásku.

Necítí se dobře

Máte doma normálně mazlivé dítě, které je většinou v pohodě. Najednou se stane netrpělivým a testuje vás, když očekává, zda to přijmete. Pokud je to opravdu nápadný posun, zvažte prohlídku u pediatra. Mohlo by se jednat o nějaký zdravotní problém.

Prožívá skutečný hněv nebo úzkost a jedná nevhodně

Některé děti mohou příležitostně překročit hranici a jejich odmítnutí doprovází fyzické násilí (tlačí do vás, chce vás praštit nebo kousnout). Možná to není zvlášť bolestivé, ale je důležité zaujmout velmi jednoznačný postoj proti jakémukoliv násilnému výbuchu. Pro předškoláka to znamená stanovit jasný a jednoduchý důsledek: „Ne. Mámě se to nelíbí. Pokud to uděláš, musíme jít domů/vzít ti tu hračku.“ A pak svou pohrůžku splňte, když k té situaci dojde.

Je dobré mluvit o tom, co se stalo, jakmile vychladnou emoce a dítě se uklidní. Pokud si myslíte, že máte na téhle záležitosti nějaký podíl, přijměte svůj díl odpovědnosti: „Omlouvám se, že jsem na tebe v obchodě tak vyjela.“ Pak řekněte, co uděláte, abyste problém vyřešili: „Já se budu snažit s tebou příště tak tvrdě nemluvit.“ I když násilný výbuch může být pro rodiče velmi emočně vypjatý, měli byste zůstat v klidu. Jste dospělí a je to vaše práce, ne vašeho dítěte, vypořádat se se svými pocity.



Diskuse

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*