×
PředškolníVěk.cz

Autoritářský nebo tolerantní rodič. Co je lepší?

autoritarsky nebo partnerský rodič

Debaty o výchově dětí a různých rodičovských stylech se vedly a vést asi budou. Na jedné straně tu máme autoritářské rodičovství, které je třeba v Číně stereotypně praktikováno. Pak je zde rodičovství tolerantní, což je takové, které se běžně praktikuje na západě.

Rodičovský přístup má velký vliv na mozek dítěte. Pochopitelně také výrazně ovlivňuje budoucí pohodu a blaho dítěte. Mozek se formuje tím, jak rodiče se svými dětmi zachází a rodičovský styl „řízení“ ovlivňuje jejich akademické úspěchy, sebevědomí, agresi, psychickou sílu a schopnost vyrovnat se s problémy skutečného života.

Autoritativní rodiče

  • Autoritativní rodiče jsou nejvyšší autoritou. Mají úplnou kontrolu nad svými dětmi. Děti se nemohou moc ptát nebo vyslýchat. Nesmí se rodičům vzpírat, jinak následuje trest.
  • Autoritativní rodiče si myslí, že vědí, co je pro jejich děti nejlepší. Proto rozhodují o jejich potřebách a přáních, omezují či zakazují většinu věcí, které si jejich děti užívají, protože mohou odvádět pozornost od požadovaných výkonů.
  • Děti autoritativních rodičů jsou nucené být nejlepší ve škole. Jakmile nedosahují skvělých výsledků, berou to rodiče velmi osobně.
  • Autoritativní rodiče nemají obavy z toho, že jejich děti citově strádají. Domnívají se, že když se svými dětmi zachází tvrdě, děti jsou silnější, ne slabší.
  • Pokud dítě neudělá, co se od něj očekává, udělají rodiče vše, co je v jejich silách, aby ho donutili napravit vzniklou situaci. Nejraději by děti podrobovali neúnavným cvičením a zkouškám, aby se jejich výkon dostal na výši, kde podle nich má být.
  • Dokonalé známky jsou dalším znakem autoritářského rodičovství. Když nepřijdou, domnívají se rodiče, že to není proto, že dítě na to nemá, ale protože se dostatečně nesnažilo.
  • Když děti fungují dobře a splňují všechna očekávání, je to přijímáno jako samozřejmost.
  • Nic není zábavné, pokud v tom nejste dobří. Odměnou za výkon je obdiv, chvála a osobní spokojenost. Díky tomu je to, co bylo kdysi jen tvrdou prací, zábavné.
  • Autoritativní rodiče věří, že nic není důležitější než příprava jejich dětí na budoucnost. Ty musí tvrdě pracovat, požadovat od sebe ty největší výkony, mít skvělé studijní návyky a dovednosti, velkou vnitřní sebedůvěru.

Výhody:

Výsledky některých testů ukazují, že děti autoritářských rodičů často předčí své vrstevníky ze zemí, kde se spíše preferuje tolerantnější přístup. Zejména děti v Číně se umísťuje na předních příčkách ve zkouškách čtení, z matematiky nebo vědy. Stejně tak třeba velcí umělci jako Mozart a Beethoven byli vychováváni autoritativními rodiči. Museli absolvovat nesčetně hodin cvičení, aby se z nich stali tak skvělí umělci.

Nevýhody:

Děti, na které rodiče tlačí, aby pod tlakem dokonale fungovaly, nakonec školu spíše nenávidí. Mnoho takto vychovávaných dětí vykazuje známky psychologických problémů, jako je deprese a úzkost. Jsou i tací, kteří se uchylují k sebevraždě.

Výchova v submisivní pozici může vytvořit pocit, že člověk nemusí utvářet žádné vlastní myšlenky a názory. Děti mají podřízený postoj. Pokud jsou navíc učeny, že jen ty nejlepší známky mají smysl a nic jiného není důležité, začnou naprosto postrádat kreativitu a fantazii.

Tolerantní rodičovství

  • Rodiče jsou shovívaví, vyhýbají se střetům, umožňují dětem, aby o sobě rozhodovaly samy.
  • Tolerantní rodič se domnívá, že není pro děti dobré zdůrazňovat akademické úspěchy. Děti by měly cítit, že učení je zábava.
  • Důležité je děti neustále ujišťovat o jejich vlastní hodnotě. Pokud v něčem selžou, je to v pořádku a stále jsou dobré. Nikdy neuslyší žádné podobné slovo jako „jsi hloupá“ nebo „vůbec nic neumíš“.
  • Tolerantní rodiče uznávají a oceňují individualitu svých dětí. Poskytují jim svobodu k tomu, aby v životě následovali své vlastní vášně a rozhodnutí. Podporují jejich vytrvalost a poskytují pozitivní a pečující prostředí.

Výhody

  • Děti vychovávané v tolerantním prostředí vyrůstají se schopností tvořivě myslet a být inovativní. Mohou sledovat nebo číst to, co zrovna chtějí a dokážou přemýšlet v širších souvislostech. Právě tato kultura vyprodukovala Billa Gatese, Marka Zuckerberga nebo Steva Jobse.
  • Děti bývají také asertivnější a agresivnější, když chtějí něčeho dosáhnout, protože nevyrůstají v podřízeném postavení, ale jako osobnosti, které ovládají svůj osud.
  • Tolerantní výchova většinou plodí šťastnější děti s méně častými psychologickými problémy.

Nevýhody

  • Děti, které nejsou rodiči k ničemu vedeni, se nakonec obrací na své vrstevníky, aby je někdo vedl a ovlivňoval. Ti ovšem nebývají tím nejlepším zdrojem informací a směrem, který by měl někdo následovat.
  • Když rodiče na děti netlačí, aby na sobě pracovaly, mají tendence vyrůstat v lenochy, kterým je lhostejný jejich neúspěch.
  • Příliš chráněné dětí mají sklony být slabší vůči svému okolí. Neumí přijímat výzvy a zvládnout nátlak, který je součástí těžkého světa.

Vyvážený rodičovský styl

Oba způsoby rodičovství mohou nabídnout určité výhody, ale také způsobit problémy. Jako rodiče si nemusíte vybírat mezi extrémy, ale být něco mezi a těžit z výhod obou stran. Vyhnete se tak problémům spojených s tím, že nenajdete správnou rovnováhu mezi dvěma extrémy.

Ale kde najít tu správnou rovnováhu? Hodně to závisí na osobnosti dítěte a na hodnotách, které jsou pro vás důležité.

Co vám může pomoci v rozhodování?

  • Posuďte velmi pečlivě osobnost vašeho dítěte. Je spíše pasivní? Má na něco viditelně talent? Není příliš samostatné? Možná nad ním musíte mít větší kontrolu, aby si vybudovalo nějaké návyky nebo rozvíjelo svůj talent. Pokud ale vidíte, že máte doma silnou osobnost, která i v tak nízkém věku ví, co je pro ni důležité, nechte ji svobodně rozvíjet.
  • Ukazuje vaše dítě nějaký potenciál, který od něj čekáte? Raději počkejte, zda se projeví nějaký talent nebo zájem o jakoukoliv činnost, než ho donutíte dělat něco, co se mu nelíbí. Zbytečně můžete zapříčinit nějaké psychologické problémy, jak bude dítě růst nebo později v dospělosti.
  • Nesnažte se v dítěti vzbudit pocit, že jediným jeho cílem má být touha potěšit vás. To se stává v situacích, když projevujete náklonnost jen ve chvíli, když dítě splní vaše očekávání. Pokud je však nesplní, najednou je všechno jinak a už pro vás není „dost dobré“.
  • Nezasévejte dítěti do hlavy myšlenku, že se musí spokojit s průměrem, a že to nikam nedotáhne. Spíše naopak. Přesvědčte je o tom, že když bude opravdu pracovat, dosáhne takřka všeho, co si přeje.
  • Nezapomínejte na objetí, laskavá slova a vyjadřování citů. Jen tak, a hlavně ve chvíli, kdy se zrovna něco nepovede.
  • Mluvte se svými dětmi. Vysvětlujte svá rozhodnutí a stejně tak je nechte, aby vám vysvětlily ta svá. Dialog by neměl být jen o tom, že vy přikazujete a dítě kývá. Diskuzí se rozvíjí jeho myšlení, jazykové schopnosti i umění argumentovat.



Diskuse

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*