×
PředškolníVěk.cz

Jak naučit dítě asertivitě? Naučte dítě, jak se prosadit!

jak naučit dítě asertivitě
Jak naučit dítě asertivitě? Jděte příkladem.

S nástupem do školky nebo do školy rodiče často řeší, jak na tom bude v dětském kolektivu jejich neprůbojné dítě. Zatímco doma se chová docela sebejistě, o vše si bez obav říká a dokáže si prosadit svou, např. v interkaci se sourozenci, mezi jinými dětmi se neprojevuje vůbec, mlčí a stojí spíše opodál. Z dětského kolektivu má takový neprůbojný jedinec strach, stydí se a pokud možno nijak nevyčnívá. Zatímco ve školce nejsou tyto povahové vlastnosti ještě tolik na obtíž, s nástupem do školy je potřeba, aby se dítě co nejvíce „otrkalo“. Jak naučit dítě se prosadit? Jak naučit dítě asertivnímu chování tak, aby bylo šťatsné a zároveň oblíbené?

Neprůbojné dítě

Jsou různé typy dětí. Některé jsou živé a již od malička si dokáží prosadit svou. Jiné jsou naopak „hodné“ a tiché, vždy dělají co mají nebo co se od nich očekává. Zajímavé je, že se to většinou týká prvorozených dětí (mladší sourozenci bývají pravým opakem). Zkrátka takové ty děti, co se dávají ostatním za příklad. Zatímco je takové „hodné“ a poslušné chování z pohledu rodičů žádoucí (rozumějte příliš neodmlouvá), pro samotné dítě se nejedná o výhodnou devízu do života. Ten, kdo je v životě neprůbojný a neustále všem ustupuje, to má mnohem těžší, než ten, kdo si umí prosadit svou. Pokud je vaše dítě neprůbojné, je třeba jej naučit, jak říci ne, když s něčím nesouhlasí, a nenechat se sebou manipulovat. Jak naučit dítě asertivitě a kdy s tím začít?

Nástup do první třídy

Nástup do první třídy znejistí i sebevědomé děti. Noví spolužáci, nové prostředí, nová paní učitelka. Vše je na rozdíl od školky najednou takové vážné a důležité. Většinou však trvá jen pár týdnů, než se v rámci třídního kolektivu projeví naplno osobnostní rysy jednotlivých dětí. Ačkoli se děti ve svých povahách a charakterových rysech velice liší, v každé třídě naleznete několik dominantnějších jedinců, kteří se chovají sebevědomě a suverénně. Bývá jen otázkou času, než začnou „testovat“, co všechno si mohou v rámci kolektivu dovolit. A svou dominanci zkouší nejprve na „slabších“, submisivnějších spolužácích, kteří jsou nejsnazšími oběťmi.

Jednou slaboch, vždycky slaboch?

Je velice důležité, aby bylo dítě na takové dominantní jednání ze strany jiných spolužáků co nejlépe připraveno. Jinak se může stát, že se dítě začne nejprve např. dělit s ostatními o svačinu (v září skáčete radostí, že si konečně vaše dítě našlo kamarády), v říjnu se z toho již stává samozřejmost a v listopadu chodí dítě domů naprosto hladové, protože „muselo“ všechno rozdat. Ideálně je potřeba, aby si dítě vymezilo hranice již v září, když se ustavuje tzv. klovací řád. Jak se role „rozklovou“ již na začátku, většinou tak již zůstávají dál víceméně neměnné (dokud dítě nenastoupí do nového kolektivu, kde se ustanovuje nový „klovací“ řád). Nejde jen o sebrané svačinky, ale např. o to, kdo uklízí třídu, kdo bude stát první ve frontě na oběd, kdo bude zpívat na vánoční besídce, ke komu půjdou kamarádi na oslavu atd. Co tedy ale s tím? Jak dítě naučit, aby se dovedlo prosadit?

Jak „neprůbojnost“ vzniká?

Určitou roli hrají povahové rysy dítěte, které jsou vrozené. Ačkoli jsou ovšem vrozené, určitě je možné je v průběhu výchovy buď tlumit nebo naopak posilovat. Nesmíme ale zapomenout na to, že dítě se učí především od svých rodičů – jsou totiž jejich největším vzorem. Sledují, jak řeší situace a jak se staví k problémům a to potom aplikují sami při řešení sporů se svými vrstevníky. Pokud se dítě alespoň občas nenaučí prosadit své názory a zájmy, bude v dospělosti tím hodným a obětavým, který se všem podřídí, i když sám nebude šťastný. To může negativně ovlivnit nejen jedincovy mezilidské vztahy, ale i kariéru. Kromě rodičů jsou v rámci primární socializace důležití také sourozenci a interakce s nimi. Tím, jak se spolu o všem neustále dohadují a handrkují, si trénují „ostré lokty“ do života. Jedináčci to mají v tomto ohledu daleko těžší.

Jak naučit dítě asertivitě?

Je jasné, že když je vaše dítě submisivnější, nemůžete po něm chtít, aby se stalo lídrem party nebo chcete-li tzv. influencerem. Ale o to ani nejde. Na škále mezi třídními lídry a utiskovanými outsidery se nachází naprostá většina třídy. To by měl být váš cíl. Sebevědomé dítě, které si dokáže prosadit svou, když dojde na lámání chleba, ale které na sebe za každou cenu nemusí upozorňovat a dokazovat si svou nadvládu na ostatních spolužácích. Absolutním základem štěstí jedince je zdravé sebevědomí. Pokud bude mít dítě dostatečné sebevědomí a hlavně sebejistotu, nemusíte mít o něj při nástupu do školy žádný strach.

Jak vychovat sebevědomé dítě?

Chvalte dítě, pokud se mu něco povede, nikdy ho nepodceňujte a dejte mu najevo, že jste tu vždy pro něj. Nikdy mu netvrďte, že na něco nemá. Nesnažte se mu neustále se vším pomáhat. Neopravujte ho, když se pokusí něco udělat samo. Pokud si na něco nevěří, nenuťte ho k tomu a láskyplně mu sdělte, že jste přesvědčená, že až přijde správný čas, určitě to zvládne samo. V žádném případě ho nesrovnávejte s ostatními. Asi není příliš dobré dávat takové nesebevědomé dítě na vysloveně soutěžní sporty, kde by mohlo být ze svých výsledků frustrované a demotivované. Vybírejte kroužky, které vybízejí ke spulupráci s jinými dětmi, kde není hlavním cílem soutěžit, ale užít si společně zábavu.

Čtěte také: Kolik kroužků je tak akorát? Poznáte, když je dítě přetížené?

Staňte se svým dětem správným vzorem

Jak již bylo řečeno, dítě od svých rodičů všelicos přebírá. Myslete na to, že musíte být dítěti dobrým vzorem. V rámci komunikace se svými příbuznými či známými se nebojte obhajovat vlastní zájmy, ale v přátelském duchu. Někdy se totiž děti bojí prosazovat svůj názor, protože mají strach, že by si druhé proti sobě poštvali.

Neprůbojnost souvisí se strachem

Strach z opovržení, z diskreditace, strach z trestu, strach z odvržení – to bývá ten hlavní důvod, proč dítě raději mlčí a podvolí se. Dítě musí vidět, že stát si za svým neznamená automaticky nemít přátele nebo poštvat si proti sobě druhé. Jde o rovnováhu a vyváženost. Klidně dětem ukazujte a popisujte příklady z vlastního života, kdy jste jednou ustoupila vy a jednou třeba zase manžel, babička, kamarádka.

Čtěte také: Do školy v 5 letech. Co vše zvážit u zářijových a říjnových dětí?

Umění kompromisu

Na jedné straně nechcete, aby bylo vaše dítě neprůbojné, ale co je opakem neprůbojnosti? Umění prosadit svou za každou cenu? Určitě ve svém okolí takové lidi znáte. Jsou oblíbení? Jsou šťastní? A chcete mít takové dítě? Asi nejlepší je, když je to vyrovnané. Dokázat ustoupit ve správnou chvíli a umět se prosadit, když je to potřeba. Jde o to najít mezi tím rovnováhu.

Asertivní, ale oblíbené dítě

Jednou jde kamarádka k vám, jednou vy k ní. Jednou se vaří večeře, na kterou má chuť tatínek, jindy zase maminka atd. Jednou se díváme na pohádku podle syna, podruhé podle dcery. Jednou se jde tam, kam chcete vy, jednou vybírají program děti. Správné vnímání spravedlnosti a rovnováhy ve vztazích je kromě výše zmíněného zdravého sebevědomí klíčem k oblíbenému, ale zároveň asertivnímu dítěti. Nikdo neříká, že by se dítě nemohlo s ostatními podělit o svačinu, ale musí to být vyvážené. Jednou dám kamarádovi kousek já, jindy se zase se mnou podělí on. Tak vzniká přátelství.

Čím dřív se to dítě naučí, tím lépe

Veďte své dítě často do kolektivu stejně starých dětí. Čím dříve začne navazovat sociální kontakty, tím dříve nasbírá zkušenosti s mezilidskými vztahy. Snažte se do dětských šarvátek („to je moje“, „já tu byl první“ atd.) příliš nezasahovat. Ať si to zkusí vyříkat nejprve samy. Když ho budete pořád chránit, nikdy se „neotrká“ a bude zvyklé na vaši pomoc. Ale ouha, až tam nebudete. Pokud se děti nedokáží samy dohodnout (což většinou nedokáží), můžete začít jemně spor moderovat. Učte děti už od malička umění kompromisu („teď jsi si hrál dlouho ty, je potřeba se střídat“).

Asertivní trénink

Pokud máte pocit, že je dítě neprůbojné až moc a máte z nástupu do školy velké obavy, určitě se obraťte na zkušené psychology v PPP. Někdy jako zázrakem pomůže odklad školní docházky. Za rok se šestileté dítě dokáže obrovsky posunout v sociálních dovednostech. Většina PPP vám navíc může zprostředkovat základy tzv. asertivního tréninku. Jeho cílem je naučit dítě přiměřenému projevování emocí, umění dát najevo svá přání a oprávněné požadavky. Člověk se nemá bát oponovat, říci ne. Důležité je také naučit se vyrovnávat se s kritikou i s vlastními chybami. S tím má věština dětí, ale i dospělých velké problémy. Dítě by se mělo naučit umět požádat druhého o laskavost bez pocitů trapnosti, ovládnout umění přistoupit na kompromis a naučit se bránit, když s ním chtějí druzí manipulovat.

Čtěte také: Jak probíhá vyšetření v pedagogicko-psychologické poradně?



Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*