O týraných dětech slyšíme častěji, než bychom chtěli. O čem se už ale nemluví, jsou situace, kdy je jedním z týraných některý z rodičů nebo dokonce oba a tím, kdo týrá, je dítě. Že něco takového není možné? Bohužel ano. Týrat své rodiče dokáže i relativně malé dítě. Pak se ordinace psychologů a terapeutů plní bezradnými rodiči a jejich nezvladatelnými potomky. Příčina je prý prostá. Rodiče nechali svým dětem příliš volnosti, a to si s ní neumělo poradit. Co s tím? Jak vypadá takový malý tyran?
Chtěli dělat vše správně, ale vymklo se jim to z rukou. Z jejich roztomilých dětiček se pomalu ale jistě stávají malí tyrani a manipulátoři. Někteří rodiče dávají vinu násilí v televizi, jiní si zase myslí, že s takovými sklony se už dítě muselo narodit. Názory odborníku se v tomto případě dost liší a skutečnost bude asi úplně jinde.
V roce 1988 vydala německá psycholožka a publicistka českého původu Jiřina Prekopová knihu s názvem Malý tyran. Vzbudila velkou vlnu ohlasů a rozdělila veřejnost na dvě části. Ta jedna se v knize našla. Druhá část rodičů zase názory psycholožky vidí za naprosto nepřijatelné až nebezpečné. Někteří dokonce požadovali i to, aby byla kniha zakázána.
Autorka knihy vidí řešení ve zlaté střední cestě. Podle ní není správně ani jeden ze stylů výchovy a je jedno, zda se jedná o liberální a demokratický nebo autoritativní.
Jaké jsou příčiny týrání?
Do situace, kdy se z malého, roztomilého dítěte, stane malý tyran, se může dostat úplně každý. Netýká se to jen nefunkčních nebo neúplných rodin. Velkou roli hraje styl výchovy i povaha dítěte. Za hlavní příčiny agresivity u dětí se považuje:
- povaha dítěte a sklon k agresivitě,
- volná výchova a naprostá absence pravidel,
- až příliš přísná výchova a tvrdé tresty,
- přehnané nároky na dítě,
- nevhodní kamarádi,
- nerespektování autorit.
Jak naučit dítě asertivitě? Naučte dítě, jak se prosadit!
Jak na malého tyrana?
Jak pracovat s dítětem, které své rodiče vydírá hysterickými záchvaty vzteku? Nejdůležitější a zároveň i nejtěžší, je neztratit trpělivost. A to hlavně ve chvíli, kdy dítě takto „vyvádí“ na veřejnosti. Snažte se řešit sebe a dítě a nedívejte se na ostatní.
Děti s agresivnějšími sklony nikdy netrestejte násilím. Tím totiž jeho agresivní chování jen podporujete a v zásadě ho i utvrzujete v tom, že někoho praštit, když mám vztek, je úplně normální. Psychologové radí dítě „potrestat“ úkoly, které je nebaví (domácí práce, zákaz oblíbených činností apod.). Každý zákaz musíte zdůvodnit. Proč to tak je. Když už nějaká pravidla nastavíte, nesmíte z nich ustupovat. Někteří rodiče volí metodu klidného nezájmu. Nereagují na návaly zlosti a vzteku a čekají, až ho to přestane bavit. Důležité je zarazit vydírání potomky hned při prvních pokusech. Jinak to může dopadnout tak, že dítě si bude diktovat úplně všechno. Někteří odborníci radí rodičům dítě utahat. Fyzická zátěž pomůže vybít přebytečnou energii a týmové sporty naučí dítě to, že ne všechno se dá vyhrát silou a hrubostí, ale že občas je potřeba spolupracovat v týmu, aby bylo dosaženo cíle.
Důležité je budovat vzájemné vztahy, posilovat důvěru, naslouchat dítěti a brát v úvahu jeho názory, vysvětlovat své postoje. Podporujte sebedůvěru dítěte a učte ho ovládat své emoce. Nikdy ho neshazujte a neurážejte.
Kolik kroužků je tak akorát? Poznáte, když je dítě přetížené?
Jak zvládat panovačné a agresivní dítě?
Někdy už je situace tak neúnosná, že jsou rodiče i s dítětem nuceni navštívit odborníka. Problém řešte raději včas a nenechávejte ho vygradovat do extrémů. Tím se vše akorát zhoršuje. Je rozdíl v tom, zda jde o vzteklé batole nebo už je to školák či dokonce puberťák. Jak by se měl rodič zachovat ve chvíli, kdy se dítě chová agresivně k rodičům i svému okolí? Určitě ne odpovídat na agresivní chování agresí. Ale nechat si vše líbit také není řešením. Pokud už nevíte kudy kam nebo máte podezření na něco vážnějšího než jen to, že máte vzteklé dítě, nestyďte se vyhledat odborníka. Ten zhodnotí situaci a doporučí postup, jak problém řešit. Nepočítejte s tím, že to bude jednoduché. To nikdy není. Musíte se obrnit trpělivostí a přistupovat k dítěti s láskou a porozuměním i ve chvílích, kdy ho máte chuť praštit.
