×
PředškolníVěk.cz

Mé dítě se straní kolektivu. Může za to jeho povaha?

Dítě se straní kolektivu

Každé dítě je jiné. Některého drobečka je všude plno, pusu nezavře, předvádí se před druhými dětmi a dospělými, a nikdy nezůstane sedět tam, kam jej posadíte. Pak jsou ale děti, které jsou trochu jiné – mlčenlivé, v očích spousta moudra, ale spíše se straní kolektivu a uzavírají do svého světa. Důležité je si uvědomit, že tohle neznamená, že bychom se to měli snažit změnit. A už vůbec ne pod nátlakem…

Introvertní dítě potřebuje samotu a klid

Zatímco extrovertní děti mají rády spoustu legrace a velkou společnost, introvertní děti upřednostňují klid a samotu. Poznáte to i ve školce. Extrovertní dítě si nerado hraje samo. Tyto děti samotu nevyhledávají, potřebují si s někým povídat a jsou kontaktní. Samota je tíží, obvykle se i samy bojí. Uzavřenější dítě však větší dětský kolektiv vyčerpává. Kromě toho, že často cítí přirozený ostych se zapojit, po určité době jsou z věčného štěbetání ostatních dětí unavené.

Když se dítě nezapojuje do společných aktivit ve školce…

Pokud se vaše dítě straní kolektivu, může k tomu mít spoustu důvodů. Často za vším stojí povaha dítěte. Může také jít pouze o přechodný stav způsobený tím, že se děti třeba spolu zrovna nepohodly. Pedagožky v mateřské škole si většinou důkladně všímají toho, jak jsou děti aktivní a nakolik se zapojují do společných aktivit. Jestliže se dítě výrazně nezapojuje, může jít o různé příčiny, které by měli řešit především rodiče. Možná jen dítěti vykonávané společné aktivity připadají hloupé, protože svým intelektem převyšuje ostatní děti (doufejme, že ne paní učitelku).

Dítě introvert. Jak poznáte, že ho máte doma?

Může jít ale i o jiné závažnější důvody, například o poruchu autistického spektra (Aspergerův syndrom) nebo vady smyslových orgánů (dítě špatně slyší nebo vidí). Dítěti třeba také chybí sebevědomí, je ušlápnuté z důvodů nesprávného přístupu rodičů nebo zcela nevhodné výchovy či domácího násilí, dítě trpí nějakou poruchou osobnosti, je retardované a podobně. Příčin skutečně může být celá řada a je na rodičích a odbornících, aby rozkryli případnou patologii. Možná je dítě zkrátka jen docela obyčejný introvert.

Nadané dítě se chová jinak než jeho vrstevníci

Jedním z možných důvodů, proč se dítě straní kolektivu, může být velká odlišnost jeho schopností a intelektu, například výrazné nadání v určité oblasti. Takovéto dítě do svého kolektivu absolutně nezapadá, svými schopnostmi a nadáním převyšuje ostatní děti a nerozumí si s nimi. Nadané děti často nedokážou rozumět tomu, proč jim ostatní děti nerozumí, a proč se chovají úplně jinak či neví a neznají to, co ony. Někdy i nadané děti neuvědoměle poučují druhé děti, za což pochopitelně sklízejí nepřízeň. Odlišné dítě, které nezapadá, bývá z kolektivu velmi často vyloučeno, proto se do něj znovu nepokouší ani vracet, a přirozeně se ho straní.

Dětský kolektiv jako džungle

Otázkou je, nakolik by vůbec měli dospělí do dětského kolektivu a vzájemného vztahu dětí vstupovat. Pokud se jedná o společné aktivity řízené pedagožkou, je to její práce, aby se snažila děti zaujmout a zapojit nenásilnou formou do činností. Pokud si dítě hraje samo bez kontaktu s ostatními dětmi, nemůžeme ho nutit, aby společnost druhých vyhledávalo, anebo, aby jej dítě přijaly mezi sebe.

Dětský kolektiv je instituce sama o sobě, taková malá džungle, ve které přežije ten silnější a schopnější. Děti se učí navzájem poznávat hranice své, a také hranice těch druhých. Je prospěšné do této skupiny příliš nezasahovat, a pokud dětem nehrozí nějaké nebezpečí, nechat je, aby si všechno mezi sebou vyřešily samy. Zároveň je vhodné s nimi o tom komunikovat, a vést je k určité morálce a hezkému chování mezi sebou navzájem.



1 Komentář Mé dítě se straní kolektivu. Může za to jeho povaha?

  1. Díky za článek! Souhlasím s tím, že je samozřejmě nutné zjistit, proč se dítě kolektivu straní. A přesně jak píšete v článku, důvodů může být opravdu celá řada. Ale důležité je si uvědomit, že je každé dítě jiné a každé dítě potřebuje také jiný přístup. Výchovné metody a postupy, které rodičům nebo pedagogům fungují na jedno dítě, se mohou u druhého dítěte míjet účinkem. Rodiče jsou pak často zklamaní, mají pocit, že selhali, což samozřejmě není pravda. Někdy stačí změnit přístup, uvědomit si, jaký má dítě temperament a pochopit, co ve skutečnosti potřebuje, aby bylo šťastné, spokojené, a aby bylo vychováváno správně s ohledem na jeho specifické potřeby.

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*