Měly by být děti ve školce vystaveny nějakému riziku? Podle australského výzkumu možná ano
Martina Mádlová
25. 2. 2019
Ohniště nebo skutečné elektronické nástroje asi nejsou úplně obvyklé věci, které byste normálně očekávali ve školkách nebo dětských centrech a možná byste s tím ani úplně nesouhlasili. Nový australský výzkum ale naznačuje, že by to tak možná mělo být.
Vystavení různým „rizikům“ v předškolním zařízení, včetně kladiva, pily nebo dokonce ohně, vedlo k tomu, že předškoláci měli v těchto oblastech mnohem větší sebedůvěru, povědomí o bezpečnosti i možných hrozbách. Zjištění zdůrazňují důležitost i rizikovějších činností nejen v Austrálii, ale i jinde ve světě.
Na výzkumu se podílelo mimo dospělých odborníků i asi 70 dětí ve věku od dvou do pěti let. Všichni se setkali s ohněm v ohništi, elektrickým nářadím (samozřejmě pod dohledem), horolezectvím apod.
Hrát si jen tak na ulici nebo lézt volně na stromy dnes vidíme jen málokdy, a ještě méně pak takto malé děti. Podle profesora Newmana, ale mohou být takové aktivity rozhodující, pokud jde o formování toho, jak dítě vidí svět i jak nakonec přistupuje k riziku.
„Tím, že implementujeme riskantní hru v bezpečném prostředí jako součást včasného učení, můžeme zajistit, že se malé děti začnou cítit jistě a sami mít věci pod kontrolou,“ říká.
Úmyslné učení
Pedagogové při testu používali to, co nazývají „úmyslné učení“, aby pomohli dětem rozvíjet své vlastní schopnosti posoudit rizika, protože se zabývají rizikovou hrou. Úmyslné učení zahrnuje poskytování fyzické a slovní podpory dětem, ale také jejich zapojování do řešení společných problémů a zejména větší míru jejich rozhodování za sebe sama. Spíše než říkat dětem, co mají dělat v rizikových situacích, je nutné jim pomoci při vytváření vlastních bezpečnostních úsudků a možnostech řešení některých situací.
Jestliže například mluvíte s dítětem, které stojí na stromě, neříkejte mu, kam má pokládat nohu a ruku atd. Řekněte: „Vidím, že jsi opravdu vysoko. Jak budeš chtít slézt dolů?“ Udejte pouze směr řešení. To je přístup sdíleného myšlení.
Funguje to
Výzkumníci zjistili, že děti dokáží vyhodnotit rizika mnohem lépe, než si myslíme. Při průzkumu položili dítěti třeba otázku: “Jak jsi věděla, že můžeš vylézt na tu vysokou stěnu. Že je to bezpečné?“ A jedna holčička odpověděla: „Věděla jsem, že je to bezpečné, protože učitel byl stále se mnou.“
Výzkumný tým kladl velký důraz na zjištění, že děti se zabývají rizikem častěji a víc samostatně a nevyžadují tolik podpory od pedagoga. Úmyslné učení má ještě další výhody. Pomáhá dětem rozvíjet jazyk a lepší propojení mozku a těla.
Závěry jsou tedy jasné: na hřišti je místo pro riziko
V předškolních zařízeních jsou často pedagogové postaveni před těžkou volbu. Předpisy říkají, že musí přijmout veškerá přiměřená opatření, aby děti byly v bezpečí. Zároveň je ale důležité i podporovat děti v tom, aby dokázaly čelit různým rizikům odpovídající jejich úrovni.
Celý výzkum a jeho výstupy byl představen na konferenci Evropské asociace pro výzkum v raném dětském věku v Bologni, v Itálii.
Na výsledcích této studie možná něco i bude. Často se dnes rodiče v dobré víře snaží své děti chránit až příliš. To vede k úplně opačnému efektu, děti neumí hrozbu dobře odhadnout, protože jsou zvyklé, že je s nimi vždy rodič, který je v každé situaci ochrání. Je nutné důvěřovat dětem, že to zvládnou a jsou schopné určitou míru rizika bez problémů zvládnout.