×
PředškolníVěk.cz

Zajímejte se o pocity svých dětí tak, aby to chápaly

Pocity dětí

Děti jsou velmi zranitelné, často se cítí opuštěné a nemilované. Jako rodiče se určitě zajímáte o jejich pocity a potíže. Jak svůj zájem vyjádřit správně?

Nejvíc se děti učí pozorováním a napodobováním. A dvojnásobně to platí během komunikace. Když probíhá správně, dá se předejít mnoha konfliktům i psychickým blokům. Někdy ale s přílišnou komunikací souvisí řada nedorozumění. Čím více mluvíme a vysvětlujeme, tím se nesoulad prohlubuje. I to se dá ale změnit. Zjistěte jak.

Učíme to, co sami umíme

Děti se učí od vás. Vy jim musíte umět vysvětlit různé situace a pocity. Že každá rodina má jiné zkušenosti s různými věcmi, jiné postoje a názory. Je důležité respektovat odlišnosti a různorodé přístupy. Nesnažte se je přesvědčit o tom, že jen váš názor, je ten jediný správný. Se slovy zacházejte velmi opatrně a s velkou mírou porozumění.

Žijeme v době, kdy jsme slovy úplně přehlceni a těžko se v nich vyznáme my, natož naše děti. To se může dařit jen ve chvíli, když vážíme slova. Uděláme si dostatek času na rozhovor, zjednodušte ho a zpřesněte. Před dětmi nemusíte mluvit v květnatých souvětích. Místo toho se jich zeptejte: „Já to vidím takto, jak to vidíš ty?“

Jak začít s vědomou komunikací?

Mluvte pravdivě, přirozeně, přesně a přiměřeně. Když nelžete, nemusíte si nic pamatovat. Ve všech emocích můžete být přirození a přesní. Vše vždy přizpůsobte věku dítěte nebo typu člověka.

10 tipů, jak být jako máma jistější a sebevědomější

Měla by se dětem říkat vždy pravda?

Je to zvláštní, ale na ty nejméně vhodné věci, se děti obvykle zeptají na tom nejhorším místě. Co když jdete po ZOO a vaše dítě se před voliérou s čápi na ně zeptá, a přitom prohodí písmena? Vysvětlíte, zrudnete, budete se snažit dělat, že vlastně nikdo nic neřekl? To je jenom horší, protože dítě je zvědavé a o to víc bude chtít vědět, proč vy se vykrucujete. Takže i tady se vyplatí říct pravdu. Stručně a jasně, bez omáček okolo.

A pokud je vám to opravdu nepříjemné, trapné a nechcete o tom mluvit? I tady použijte pravdivou odpověď. Řekněte: „Tvá otázka je mi teď nepříjemná a nechci na ní odpovídat.“ Nebo klidně: „Tvá otázka je příliš osobní, takže ve vlaku ji řešit nebudeme. Zeptej se mě pak doma a probereme to spolu.“ Uvidíte, že to dítěti bude stačit a počká.

Jak mluvit o složitých věcech?

Čas od času každý prožívá něco, co nechce před dítětem vůbec řešit. Přesto není moc dobré lhát. Zemřel vám někdo blízký a vy nechcete plakat před dítětem? Ale proč ne? Stejně si všimne, že se s vámi něco děje. Je tedy mnohem lepší mu i takovou situaci šetrně vysvětlit než se snažit tvářit, že se vůbec nic neděje nebo dokonce lhát. Klidně vysvětlete: „Víš, včera mi umřela kamarádka, takže teď asi chvíli budu smutná.“

Nebojte se dítěti přiznat své emoce a pocity. Tím ukazujete, že je v pořádku být smutná a dávat to najevo. Ukazujete, že emoce a pocity patří k životu. Ty dobré i ty špatné.

Smím přiznat, že se bojím?

A co strach? I ten smí rodiče dětem přiznat? Ano. Žádná emoce nemá být tabu, a zvláště pak ty, které máme často tendence označovat jako nevhodné nebo ukazující slabost. K životu patří i strach a obavy. Bojíte se bouřky? Nebojte se to přiznat a nehrajte si na hrdinu tam, kde to tak rozhodně není. Dítě to na vás stejně pozná.

Když budete popírat nebo odstraňovat nepříjemné situace a snažit se chránit své děti před všemi bolestnými událostmi, příliš mu tím neprospějete. Přitom je to tak trochu trend dnešní doby. Rodiče se snaží děti ochránit úplně před vším a tváří se, že neexistuje agresivita, že vlk v pohádce nesežral babičku, a že když někdo umře, nemá být dítě smutné, protože tomu dotyčnému je už líp a je „v nebíčku“. To, že nechceme říkat dítěti pravdu, souvisí s tím, že často sami máme problém danou situaci pobrat a zvládnout jí. A s velkou pravděpodobností je tím, že i nám samotným v dětství dospělí také lhali.

Máte doma chlapce? Jak zvládnout jejich výchovu?

Bojí se dítě bez důvodu?

Pamatujte si, že dítě má vždy nějaký důvod ke svým pocitům a emocím. Proto nikdy nezesměšňujte a nezpochybňujte, co vám dítě říká a co cítí. Vynechte odpovědi jako: „Proč se bojíš, vždyť tam nikdo není.“ Jenže taková věta vše ještě zhorší. Dítě se snaží věřit, že tam nikdo není a zároveň je přesvědčeno o tom, že je. Pamatujete si ještě na to, jak jste se báli bubáků ve skříni nebo pod postelí? Jak jste chtěli mít rozsvícenou lampičku a nic na světě vás v té situaci nedokázalo přesvědčit, že se nemáte čeho bát? Jak jste se cítili, když vám zhasli a řekli, že se bojíte zbytečně? Berte vážně pocity dětí a zajímejte se o to, co se s nimi děje.

Vyptávejte se

Ptejte se dítěte na to, co se mu stalo, jak se cítí i co by potřebovalo k tomu, aby se situace zlepšila. Děti jsou velmi chytré osobnosti a vnímají vše kolem sebe. Potřebuje ale vědět, že ho přijímáte se vším všudy. Rodiče bere jako ty starší, zkušenější. Za ty, ke komu se upíná a komu věří. Seznamují děti s okolním světem, předávají jim informaci o tom, jaké mají možnosti a způsoby vnímání. Protože je jich tolik, kolik je na světě rodin.



Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*