Vzdělávání jako takové je poměrně široce definovaný pojem. V podstatě lze říct, že se jedná o soubor procesů, při kterých získává každá nová generace své dovednosti, vědomosti, přesvědčení, hodnoty a tradici kultury, v níž se narodila. Každé miminko, které se narodí, je připravené poznávat, učit se a začlenit se jen díky pozorování věcí kolem sebe a napodobováním. A takový je unschooling. Děti se vzdělávají prostřednictvím svého vlastního průzkumu a hry.
Ve zkratce lze říct, že unschooling je situace, kdy nechodí dítě do školy a ani mu ji nepřenesete domů. Tento koncept model klasického vzdělávání odmítá. Neexistují osnovy a ani žádné vzdělávací programy. Děti se učí to, co je zajímá. Nikdo je nenutí, aby věnovaly pozornost něčemu, co se v dané chvíli učit nechtějí.
Svobodné vzdělávání
Jak vůbec vznikla myšlenka unschoolingu? Základy měla v nechuti k tradičnímu školství. Pojem použil jako první pedagog John Holt před desítkami let a stal se velkým kritikem povinné školní docházky. Hovořil o tom, že když děti nutíme se něco učit, ničíme jejich přirozenou zvídavost. Proto je podle jeho názoru lepší nechat je, aby se učily to, co se učit chtějí, když žijí v motivujícím prostředí.
A právě to vadí mnohým lidem. Že by si děti měly samy určovat, jak se budou učit, protože většina dospělé populace si myslí, že toto děti nedokáží. Mají se dát do školy a mít přesně stanoveno, co a kdy se budou učit.
Domácí vzdělávání. Jak na to, když chcete své dítě učit po svém
Unschooling – jak se děti učí?
Odpůrci sebeřízeného vzdělávání se často ptají na to, jak se takové dítě může naučit číst nebo psát. Co když nebude chtít nikdy číst? Nebo počítat? Má šanci se vůbec dostat na střední školu? Podle jeho zastánců je to ale špatný přístup. Dítě se totiž přirozeně učí to, co potřebuje ve společnosti, ve které žije. Dítě v Indii se už od narození učí jiným věcem než dítě v Evropě. Proto je v naší společnosti, kde takřka vše ovlivňuje psaný projev (e-maily, knihy apod.), v podstatě nemožné nenaučit se číst. Tisíce dětí, které vyrostly na této formě vzdělávání, se naučily číst, psát i počítat samy ve chvíli, kdy to pro ně bylo potřebné a užitečné. A stejné je to i se zkouškami na střední. Pokud bude chtít dítě na konkrétní střední školu, má nejspíš velkou motivaci, aby se vše potřebné doučilo a na školu se dostalo.
Děti, které se učí systémem unschoolingu, mohou chodit i do školy. Jedná se o tzv. svobodné školy, ve kterých mají možnost se samy rozhodnout, čemu se budou v daný den věnovat. Obvykle mají k dispozici více učitelů, kteří jim podle potřeby pomohou. Pokud však nechtějí, nemusí se ten daný den nic nového učit. Nejznámější takovou školou je asi Sudbury Valley School v Americe, po které byly pojmenovány i další svobodné školy.
Unschooling zasahuje i do dalších oblastí života
Když věříte dětem, že se naučí vše, co potřebují vědět, postupně tento váš přístup přeskočí i do dalších oblastí života. Důvěra ve schopnosti postupně přejde i do dalších aspektů života. Tím, že vidíte, jak děti všechno bez problémů zvládají, začnete jim mnohem více věřit. Najednou v nich uvidíte bytosti, které si zaslouží respekt a mají právo rozhodovat o sobě samy. Rodiče, kteří praktiku svobodné učení obvykle při výchově nepoužívají systém trestů a odměn, neurčují dětem, kdy mají spát, co budou jíst nebo jaké oblečení si vezmou na sebe.
Děti se učí od celého okolního světa. Rodiče se snaží dávat dětem dostatek podnětů, příležitostí a zdrojů pro získávání informací. Jsou jim podporou a pomohou, když je děti požádají. Rodiny, které se pro takovou formu vzdělávání rozhodnou, si pochvalují zejména svobodu. Nemusí řešit rozvrh hodin, data testů a zkoušek. Všechno se u nich děje svým tempem.
Jak naučit děti abecedu? Tipy na zábavné aktivity
Co unschooling není?
- Ignorace ze strany rodičů: rozhodně to není tak, že by se rodiče o děti nestarali a nechávali je růst, jak se jim zachce. Rodiče pomáhají, radí, naslouchají a také určují pravidla a hranice. Ovšem prosazují je bez křiku a bití.
- Slučitelný s klasickou školou: svobodné učení nelze dát dohromady s klasickou školou, protože je jejím protikladem. Nejde provozovat unschooling jen odpoledne a dopoledne být ve škole.
- Nelze uplatňovat jen na něco: někdo by chtěl učit český jazyk a matematiku klasicky a ostatní předměty nechat na dětech. To už není skutečný unschooling. Samozřejmě to takto praktikovat můžete, ale už je to v rozporu s principy sebeřízeného vzdělávání. Stejně tak nelze stavět předměty, o kterých si vy myslíte, že jsou důležitější, nad předměty jiné. Dítě totiž může mít úplně jiné představy.
- Důvodem pro sociální izolaci: děti v unschoolingu rozhodně nejsou osamocené chudinky bez kamarádů. Naopak. Jejich rodiče se často sdružují do různých komunit podobně smýšlejících lidí, jezdí s nimi na pestrá setkání, výlety apod. Mají dokonce mnohem víc času na socializaci s jinými dětmi, protože nemusí chodit do běžné školy, která často zabere drtivou většinu volného času.
Jak naučit dítě asertivitě? Naučte dítě, jak se prosadit!
Unschooling v ČR
V ČR je unschooling kvůli legislativě nemožný. Může za to hlavně povinná školní docházka a rámcové vzdělávací programy. I když je dítě vedené v domácím vzdělávání nebo navštěvuje nějakou alternativní školu, musí vykazovat předepsané znalosti a chodit na přezkoušení. Po dobu povinného předškolního vzdělávání a na základní škole nelze legálně opravdový unschooling praktikovat vůbec. V mnoha státech se přitom jedná o uznávanou a legální metodu výuky (USA, Velká Británie, Francie apod.). V České republice je to zatím utopie. I přes snahu některých nadšenců se zatím nezdá, že by v dohledné době mělo dojít k nějaké radikální změně. Naopak. Poslední změna, která proběhla, bylo zavedení povinné předškolní docházky.
2 fotky 
